V kavárně Avion, která není (2016)
Renata Putzlacher-Buchtová
Přeložil Michael Alexa
Knihu vydal Spolek Avion v rámci edice Avion. Vydání finančně podpořil Generální konzulát Polské republiky v Ostravě.
„Nostalgie, ta touha vrátit se tam, kde jsme nikdy nebyli...“
Ivan Blatný
Za polskou verzi knihy V kavárně Avion, která není autorka obdržela
ve Varšavě v roce 2014 Literární cenu Stříbrný kalamář.
Celý článek na www.iliteratura.cz
Kde knihu zakoupit
Knihu vám můžeme zaslat poštou.
Cena knihy je 200 Kč + 50 Kč poštovné a balné.
Objednávejte na: putzlacher@post.cz
Radovan Lipus o knize
Kniha Renaty Putzlacher-Buchtové není jen a pouze příběhem jedné kavárny. Vypráví o smělosti, dychtění a touze. O schopnosti vyměřený čas nezmarnit, ale naplnit jej uskutečněním svého snu. Je svébytným rodokmenem ducha, ódou na genia loci, tavicím tyglíkem příběhů. Nabízí emblematický propletenec dějin a dějů střední Evropy. Pomáhá mnohé připomenout a něco pochopit. Rosalie Wiesnerová a její běloskvoucí kavárenský salon na břehu Olzy, divoké hraniční řeky. Bohuslav Reynek. Bruno Schulz. Obrazy a slova. Příběh o krutosti války, o paměti, na kterou nikdy nejsou obvazy a léky. Věty přísně přesné a jako zvony znělé. Vzkříšení kavárny Avion je zázrakem básnického slova učiněného opět architektonickým tělem. Tichým naplněním křehkého a posvátného zákona. Děkuji. Smekám klobouk. Hluboká poklona.
(text na obálce knihy)
prof. Ivo Pospíšil o knize
Básnířka, prozaička, dramatička, literární vědkyně Renata Putzlacher-Buchtová, která pracuje na brněnské slavistice jako polonistka a vyvíjí obrovité kulturní aktivity po celém území České republiky a v Polsku, je polská i česká spisovatelka. Její kniha o slavné těšínské kavárně Avion, aktivita k její obnově a založení stejnojmenného spolku a další činy vytvářejí česko-polskou vzájemnost ve Slezsku a na severní Moravě, fenomén, který je silný, mimořádný, ale současně podle mého soudu vlaštovka, jež už své jaro udělala, alespoň v rámci možností básnířky a širokého kruhu jejích přátel.
Kniha o Avionu je umělecky silným dílem: Renata Putzlacher-Buchtová patří k tvůrcům, kteří formují artefakt z kulturních vrstev, jakousi koláž, jak už je uvedeno; jiné jdou spíš lineárně a katarzně ke svému cíli. Navíc má v sobě to, co sama nazývá propagátorstvím, a co bych já o něco vznešeněji nazval „misí“ či „posláním“. Spojovat, aniž bychom unifikovali. /.../ Tvorba naší básnířky pomáhá uhlazovat animozity, ale je to velmi obtížné: sám to vím, maje něco z rodinné anamnézy spojené také s regionem, kde je básnířka původně doma. Je to úkol olbřímí a je tu, jako vždy, více povolaných než vyvolených. O to je její tvorba cennější.
Petr Hruška o knize
To je tak milá kniha, ten Avion. Vrací člověka do různých časů a do vzdálených míst s lehkým neustávajícím záchvěvem tušení, že všechno má svůj smysl.
Natálie Paterová o knize
„Díky cestě do hlubin paměti prý můžeme nalézt své ztracené já.“ Renata Putzlacher si zaslouží poklonu za několik věcí. Za odvahu a odhodlání ptát se, kdo jsem a odkud přicházím. Za to, jak dokázala balancovat mezi neuvěřitelně osobním tónem, upřímností a otevřeností a mezi objektivním pohledem badatele-historika. Za to, s jakou mírou imaginace dokázala propojit realitu s fikcí. Za to, kolik práce a úsilí za touhle nenápadnou knihou stojí. Za to, jak fascinujícím způsobem je kniha vyprávěna, jakým způsobem do sebe všechny střípky skládačky zapadají. Je to kniha o odvěkých touhách člověka, o odvaze a snech, o poutech, která nikdy nepovolí.
http://www.iliteratura.cz/Clanek/37285/putzlacher-buchtova-renata-v-kavarne-avion-ktera-neni
Média
Autorské čtení v pražské kavárně Fra (2017). Článek pro Tvar
Autorské čtení v kavárně Divadla Oskara Nedbala - Tabook 2018
Recenze Lucie Zakopalové pro Demokratický střed - nezávislý čtvrtletník o střední Evropě.
Úryvky z této knihy prezentoval Český rozhlas v roce 2014. Četba na pokračování zazněla v rámci projektu Polský rok na Vltavě. Článek na www.rozhlas.cz
Básně Renaty Putzlacher-Buchtové z této knihy byly otištěné
v měsíčníku Plav 11/2012. www.svetovka.cz
Ten pocit tvůrčí svobody, když nastoupím do vlaku a zdánlivě nikam nepatřím… Rozhovor pro časopis Host 1/2014 s Renatou Putzlacher-Buchtovou o překladu Jiřího Koláře, o Brně, pohraničí a o nové knize, která odpovídá na otázky po totožnosti. Přečtěte si celý rozhovor zde
V kavárně Avion, která je i není
Nad knihou Renaty Putzlacher-Buchtové
Renata Putzlacher nás zve svou sličnou knihou na zvláštní iniciační expedici do lesa. Do lesa věcí – silva rerum. Záměrně nechce formu psaní omezit a učesat. Poddá se na své cestě intuitivně proudu jiskřivých rán, palčivých polední i teskných podvečerů. Putuje. Klopýtá. Bloudí. Vrací se. Hledá a nachází. Struktura textu je nabitá asociacemi, souvislostmi a obrazy. Prostor, v němž bezpečně pohybuje se a kde její věty omamně klíčí, je jako kótami vymezen Grazem, Krakovem, Žilinou, Brnem či Drohobyčí.
Především je tu však Těšín! Osa a střed světa. Místo, které někdy vyčerpává i ubíjí, jindy umožňuje vznášet se a létat vysoko nad hraniční řekou Olzou. Uniknout pachtění a marnému světa shonu. Zazáří jak mondénní evropské korzo, oslní na nábřeží bílou a oblou siluetou křehkého Avionu! Neboť právě tato dávná kavárna byla podprahově kdesi v hlubinách, v nevědomí, na začátku. Jen jako vůně čerstvého svátečního pečiva, vzdálený zpěv zaniklého svátku. Stejně jako osudový dědeček Rudolf, pekař přišlý z chudé Haliče. Jako rozostřený, záhadný a krásný obličej Rosalie Wiesnerové, která dala dvojdomému městu právě tento Avion, funkcionalistickou dárkovou krabici na kávová zrna. Pak navždy zmizela v krutém pekle Osvětimi… Jako ozvěny kroků architekta Maxmiliana Scheera v nočních ulicích Brna, jako v Benátkách šeptající stíny Josipa Brodského a Anny Achmatovové. Dál vede nás podzimní vítr, který tančí opuštěným Petrkovem, v sadu plném starých a stále plodících ovocných stromů. Ta expedice míří ke kořenům. Je to návrat domů, do lůna poezie. Do důvěrného světa, který stále žhne a žije, ač se zdá, že byl vřavou současného řeřavého jarmarku, v němž je nám dáno žít, už dávno zničen a navždy přehlušen. Je to putování do duše něčeho, co je hluboko uvnitř a zároveň neochvějně nad námi vysoko se klene. Zarostlé hřbitovy. Zřícené zvonice. Chrámy nespatřené.
Renata Putzlacher píše svůj sugestivní příběh jako horečnatý cestopis pamětí i pátravý lyrický palimpsest. Stoupá horskou stezkou, polním úvozem i hlučnými bulváry měst, aby přes Paříž, Stryj či Broumov došla ke dveřím těšínské kavárny Avion, která není. Uvnitř ji čeká ona sama. Pohled do zrcadla je vždycky blízkost i osamění. Skok do neznáma, které nemá dno. Je podzim. Nežli se krutě zkrátí dny a noci zimomřivě vychladnou, přijměte toto tiché pozvání do šumícího silva rerum – lesa věcí. Když důvěrně známé místo promění se v inspiraci, přestane být klecí.
Radovan Lipus, HOST 2016
Knihu přeložil Michael Alexa, polonista, překladatel a literární publicista.
Další překlady: Robert Brylewski, Rafał Księżyk, Punk a reggae v Babylonu (Praha 2013), Adam Zagajewski, Neviditelné věci (Ostrava 2015), Jacek Dehnel, Lala (Brno, 2015), Szczepan Twardoch, Morfium (Brno 2017), Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki, Píseň o návycích a závislostech (Ostrava 2018) aj.
Křest knihy v pražské kavárně Fra – foto: Jitka Hanušová
