"Mezi řádky"

BRNO. HUSA NA PROVÁZKU

prof. Petru Oslzlému


Nabodnuté slunce na věžích Petrova
spadlo do léčky Já jsem také naletěla
večeru a Brnu atmosféře a vůním
Táhlo mě do divadla Z jednoho jsem utekla
ale stále mě držely jako na provázku
rekvizity a mrtvoly neživotná krev
Moudří to nazývají připoutáním
Krvácející slunce osvětlovalo budovu divadla
Husa na provázku Na niti balancoval
namalovaný pierot Vedle na terase se procházel
král v bílém krejzlu jenž přišel
z jiné doby Jenom nezbytná cigareta
odhalovala jeho roli a místo v životě
i v tomto městě Propíchnuté slunce pomalu
stékalo po věžích Na scénu přicházel měsíc
Zdola zazněl potlesk Nebožtíkovi
se ještě jednou podařil starý kousek
Nevěřícně se klaněl těm
kteří se ochotně nechali oklamat
Bilo mi srdce vždycky se mi zrychlí tep
když cítím tu vůni jedinou na světě
Když krvácí zapadající slunce
Když herci pomalu usedají v šatnách
Jsem to ale sentimentální husa řekla jsem si
Taková stará a pořád zelenáč


přeložil Libor Martinek