"Mezi řádky"

CAMILLE CLAUDEL VĚNUJE TRIPTICH 
AUGUSTU RODINOVI


Jsi přesvědčený že jenom díky tobě 
umím dělat to co dělám dobře Že podmínkou
mého vstupu do dějin je zůstat s tebou
v podobě stínu žačky podnožky milenky
Že jenom tak se dostanu do encyklopedie
nehodna vlastního hesla Cítím tvou lebku
pod prsty Znám každý její detail
vždyť náš svazek podléhal právu
vzájemné vivisekce a rivalizace Vždyť tvou slávu
zkušenost už značně vyčerpanou
(přiznej si to) vyvažoval můj dravý talent
a mládí Posílám ti můj triptych
jeho náčrt v hlíně ještě nezasloužil na mramor
Úmysl ve mně neztuhnul Nepochybně
jako správný ženáč podšitý měšťákem 
(už samo spojení mě přivádí do mdlob)
budeš mi zazlívat podobu muže
mezi dvěma ženami starou a mladou
Zklamu tě neboť to nejsi ty ačkoliv bezchybně
odevzdala jsem hlíně tvé rysy Můj drahý ošklivče
můj domýšlivý Feidiasi (ta hlína volá Pheidio eimi) 
ano ten triptych patří tobě Však jsem do něj vložila
celou svoji sílu abych výměnou za to dostala prázdnotu
To je můj osud můj život ten triptych jsem já
pod třemi podobami Ten muž jsem já
(nebo chceš-li ty jsi já) Ta dívenka je mým mládím
které jsi mi vzal Ta stařena je budoucnost
kterou nechceš sdílet se mnou Moje osamocené stáří
Mám přes dvacet let Právě tolik soch v záloze
bosé nohy a ruce které krvácí Nic kromě toho
Nemám už ani na modelku
takže si najímám sama sebe Platím za to sebou samou
Věnuji ti triptych pojmenuj ho jak chceš
Třikrát Camille nebo Třikrát Nikdo


přeložil Libor Martinek