"Mezi řádky"

HYDE PARK


Ten chlápek celou věčnost vedl řeč o Bohu
nepamatuji jestli o Alláhovi Jehovovi velkém Manitů
nebo malém Budhovi V každém případě 
zkoušel zaníceně obrátit mne na svou víru 
Chtěl víc než já věřit tomu co říká 
Přitom netoužil pouze po spáse mé dušičky
Zkroušené a ekumenické do té míry
že jsem přemýšlela v koho vlastně věřím Přece ne
v Alláha Budhu a tím méně ve velkého Manitů
Mlhavěl můj Bůh má absolutní představa
o neurčitých tvarech V dětství podobal se otci
Dosud jej spatřím v někom bližním
a nemusí být krasavec Ženy nemají jeho tvář 
Přemýšlela jsem o tom všem když ten chlápek
mě obracel na svou víru Byl šeredný k nevíře 
a možná proto tolik přesvědčený Přes zuby vypouštěl
lesk svého vysokého mínění o Bohu v sobě
Duši měl určitě nablýskanou Ta moje 
se ježila pouhým pomyšlením na něj
a v okamžiku jsem spatřila kde se nachází
Má duše v patách Zeptala jsem se ho
zda dodržuje celibát co soudí o eutanazii
obzvlášť o eutanazii zanícených 
a zda je ďábel fešák Žel bohu tentokrát 
nebyla jsem navrácena Má poslední šance ztrácela se
nepravděpodobným tempem Stmívalo se
stromy sepjaly ruce k střelným modlitbám
Děti hrály si na pískovišti v Boží náruči 
Bůh spokojeně pobrukoval


přeložil Jindřich Zogata