"Mezi řádky"

JEDINÝ DOPIS KAŠPARA HAUSERA MATCE, 
VELKÉ KNEŽNĚ BÁDENSKÉ,
NALEZENÝ PO JEHO TAJEMNÉ SMRTI


Moje Krásná Neznámá Matko Od chvíle kdy mě našli
na předměstí Norimberku s tabulkou na krku
putuji z ruky do ruky Poznávám lidi jsou dobří i zlí Jsou 
jací jsou smířil jsem se s tím už dříve když jeden z nich
mě věznil v temnici víc než dvanáct let Neznal jsem
čísla a písmena jenom pachy a zvuky Zimu a chlad 
ačkoliv jsem celkem pravidelně dostával vodu a chleba
Byl jsem svým způsobem šťastný znal jsem řeč ptáků
podzemních vod Naslouchal jsem procesům které probíhaly
v mém těle Moje nosní dírky si přivykly zápachu výměšků a potu
Dnes jsem přestal sobě rozumět svět mě rozdrtil svou složitostí
Lidé jsou jací jsou mají hodně tváří Jedna horší než druhá
já mám obličej idiota To aspoň tvrdil můj první poručník
Bavil jsem davy které si mě přicházely prohlédnout Paruka
a pudr nezušlechtily mé rysy Přesto jsem dojímal mého osamělého
poručníka Šlechtice který mě sám přicházel koupat večer co večer
Děly se tehdy se mnou divné věci Mám dvacet let má Neznámá
Milovaná Matko a neznám ženy Ta stvoření voní jinak
neustále se smějí nebo pláčou Ten způsob života je rychle unavuje
Včera mě políbila dcera zahradníka a najednou jsem začal plakat
To nebyl strach to nebyla bolest Profesor můj další poručník
se mi vysmál Tvrdí že lidé jsou svobodní a já mám být prost
pokušení Umrtvuji své bídné tělo beru studené koupele
Hodně se učím ale nejsem šťastný V nocích sním o své temnici
o světě bez lidí O černém chlebě a vodě která už nikdy
neměla svou dřívější chuť Svíce jsou drahé takže jsem se naučil
psát ve tmě Proto ty kaňky Má Neznámá lidi říkají že jsi velmi
bohatá Že se po dvacet let oblékáš do černého Miluji tě
protože tě neznám protože s tebou mohu rozmlouvat o všem
Zvláště v noci Zpod závojíčku ke mně přichází tvůj milý hlas
nazýváš mě Napoleonem a máš milý francouzský akcent
Všechno co je přízemně německé mě naplňuje odporem
Můj další poručník roztrubuje všem dokola že jsem dítětem
Evropy V tom případě musel být mým otcem Zeus Bílý býk
se zlatými rohy na Krétě Četl jsem o tom Sousedi tvrdí
že jsem kretén Může být může být lidé jsou přece tací
jací jsou Určitě nejsou dobří a neumějí milovat Tak jako zvířata
Stále častěji s nimi hovořím vracím se k řeči svého dětství
S kocourem učitele v Ansbachu který si mě vzal k sobě
jsem včera promňoukal celé odpoledne Ode dneška mám zákaz
zpívat Dostal jsem místo písaře u soudu píšu tedy bez přestání
Za noci se mi zdají armády písmen které mě požírají Zdá se mi
o Věčném soudu o němž mi vyprávěl profesor Má bezejmenná
duše bloudí temnotou Bůh má tvář velkého knížete bádenského
jistě ji znáš z portrétů Hřímá že jsem hádankou své doby

Jsem hádankou sobě samému Casparus Hauser bez domu
bez minulosti Budoucnost mě přitahuje stále méně Má Krásná
Neznámá Milovaná Matko buď sbohem Vracím se do temnice

Ansbach, 1829-33


přeložil Libor Martinek