"Mezi řádky"

KAFKA


Nemusíš nevycházej z domu Svět nesnese
tu nejistotu Nakonec vtrhne do tvé samoty
Jenom seď a staň se celý sluchem Dokonce 
ani nemusíš poslouchat pouze buď O samotě 
uprostřed ochočeného nábytku koberců zrnek prachu 
Lýkožroutů žijících v dokonalé symbióze 
s průlinkami tvého psacího stolu Slintajících pavouků 
jejichž dupot kazí blažené ticho Svět tě bude chtít 
vyvést z rovnováhy Franzi konečně to o něm 
měl bys psát jemu se kořit opěvovat ho
On ti nedá pokoj Plazí se teď po podlaze 
proužkem světla Zvoní tramvaj přesto že jsi utěsnil okna
A ta vůně Praha voní jako rozvášněná ženská
A přeci svět jsou ženy svět jsou děti 
po nichž netoužíš Svět jsou tisíce rituálů 
které ti velí opustit tu místnost vyjít z domu 
alespoň pro chleba Nemusíš Franzi nemusíš bojovat 
se světem On tě beztak dopadne Dokud žiješ


přeložil Libor Martinek