"Mezi řádky"

KRAKOV. RETROSPEKTIVA

památce Macieje Słomczyńského


Srdce se ve mně svírá spoustou sentimentu
Kdysi jsem tedy vskutku milovala to město
neopětovaně se psí pokorou
provázející mě vždycky na všech poutích
do královských měst Pokaždé
táž kýčovitá krajina se zámkem v pozadí
s hutí důkladně prožitou a s několika kopci
nasypanými bratry vlastenci Mám podezření
že se můj praděd taky účastnil
těch poutí s hlínou po kapsách Můj bože
jaký jsme citlivý tradici ctící národ
To vše se ke mně navrací když z okna
autobusu který se nelítostně vleče
zamyšleně pozoruji město jež mohlo být
mi vším Kdysi jsem tedy vskutku milovala to město
dětskou školáckou láskou Ač mi nedopřálo
majálesů milostných zasvěcení úletů
Je chorobné takhle se připoutávat k městu
které na tebe kašle zvysoka 
neboť mu nedorůstáš ani k dlažbě
po níž drkotávala staletí Bylo nás tolik
nomádů plných komplexů V batozích
se nám houpal kompot vedle bělostných skript
pyžama a několikerých párů ponožek
A takto týden co týden až do konce Tak dlouho
dokud jsem si nebyla jistá že to stačí
Že rozervanost nedá se celebrovat donekonečna
Vrátila jsem se do města které mě milovalo 
neopětovaně A zela ve mně jáma
kde pomaličku přirozenou smrtí
dokonával sentimentální drak 


přeložila Vlasta Dvořáčková