"Mezi řádky"

POSLEDNÍ DOPIS MICHAILA BULGAKOVA
HELENĚ SERGEJEVNĚ PO NAPSÁNÍ SPÁLENÝ

Moskva, 13. února 1940


Je čas končit Ďábel jakýsi vstoupil do mne
když jsem začal psát ten román Kolikrát Heleno 
vyšlapávalas tu pěšinu za mými zády Akorát 
tolik místa abys prošla s kávou s povzbudivým slovem
Lékaři vyléč se sám Dneska bych už nedovedl 
určit si diagnózu Pero se mstí ach živote můj
jak lačníš po korekturách Povlaky na mých nervech
nadobro zvetšely Hovořil jsem dnes s Gogolovou
mrtvou duší Puškin odmítá spojení Styk
s mým psem mne naučil mít se vždy na pozoru
Stalin zamítl mou prosbu o svolení odjet za hranice
Stejně mám už vyhlédnuty jisté nepozemské lázně
Bože pomoz dopsat román Hlavou mi stále bloumá
Markétka Moskva přelety Zemská přitažlivost
je mi na obtíž V hlavě zní tichý sten únavy tys přepsala
poslední stránku Celý život jsem si vydlabával 
chléb perem Jak Buonarroti Ja Michail Ďábel 
ruské literatury Neboť skutečně Heleno 
má poloexistence byla satanův vtip v té době 
jež volala ke všem instancím o pomstu 
Osud mne chytá ta hrdlo Otcova nemoc Že bych byl 
dvanáct let psal requiem Jen abych to stihl
Ten román je můj hrob V každém listu je víc života
než v mém vyčerpaném těle Ostatky mé svěřte větrům
román plamenům vždyť popel není špatné hnojivo
Třeba obrodí Byl by to další ďábelský žertík
nebo snad úradek boží Sám nevím která instance
se ujme po smrti mé volné duše Heleno
nes břímě vdovství bez patosu Je možné
že se nám poštěstí letět nad Moskvou 
Moskva z ptačí perspektivy stojí za milion Uvidět ji 
a zemřít Stejně bude válka Odkazuji ti pouze 
ty stohy makulatury Vím nerada uklízíš No co 
papír je smrtelný Jako my 


přeložil Erich Sojka