"Mezi řádky"

VERONIČIN DVOJÍ ŽIVOT


Měla dolíčky v tvářích a teplou pokožku
Když jsem ji políbila pochopila jsem 
že líbám sama sebe Chvíli jsem přemýšlela 
jestli je to příjemné a jestli ta voňavka
nějak působí na fantazii těch
co mě dosud líbali Na moji působila
V sále kina v naprosté tmě jsem se dívala 
jak ten blondýn kvintesence poezie a mužnosti 
ji trhá purpurové růže V pozadí byla Káhira 
a možná to byla Paříž V tom okamžiku 
se zachvěla jedna z filmových klecí
v nichž byla uvězněna Pohlédla ke mně
a pochopila že s vášní voyeurky pozoruji film 
jejího života Němou grotesku 
s prvky melodramatu Nervózně jsem zavadila 
o kabelku a na podlahu se vysypal můj život
v drobných kouscích Pánové strašně rádi pátrají 
v propastech kabelek V náhradních nitrech žen 
Vždyť i ten mladý hezoun z plátna 
zapomněl na růži Díval se jak celá zrudlá
schovávám rtěnku jejíž stopy měl na límečku 
Ona nervózně oddychovala plátno se chvělo 
Teď všichni pozorovali můj film 
Ten vedle mne který se na kolenou hrabal
v zbytcích popcornu cítil na sobě její zrak
Snila o tak praktickém mužském
Vždyť ten blondýn byl jenom na svátek
A kolik svátků máme v kalendáři
kolik sporadických červených ostrůvků
Ona by možná souhlasila s výměnou Já
jsem k ní chtěla přistoupit porušit zákon magie
Pocítit ještě jednou teplo své vlastní tváře
Dotkla jsem se zrcadla Mělo studený povrch
bez dolíčků A nechvělo se 


přeložila Vlasta Dvořáčková